Irenu Chřibkovou, titulární varhanici baziliky sv. Jakuba v Praze, není třeba představovat více. Patří mezi významné české interprety varhanní tvorby, zaměřené na českou a francouzskou hudbu 20. století. Také touto nahrávkou potvrdila opět své kvality, jednak výborně technicky zvládnutou obtížnost Wiedermannových skladeb, jednak obrovskou muzikálnost. I citem pro výraz a smyslem pro barevnost, jak v rejstříkování sólových skladeb, tak doprovodu ke zpěvu. Irena Chřibková v této nahrávce hlavně představuje českého skladatele Bedřicha Antonína Wiedermanna (1883-1951), též varhaníka působícího převážně v pražských Emauzích. Jak sama píše v textu bookletu: „Tento kompaktní disk je jen částečným splacením dluhu této jedinečné osobnosti“. Skladby vybrané pro nahrávku většinou pocházejí ze soukromých sbírek, opisů Českého muzea hudby a jen několik jich vyšlo tiskem. (Z celkového Wiedermannova díla pro varhany vyšla jen malá část.) Jde tedy o počin zásadní, záslužný v provádění nejen skladatelových varhanních děl. Jistou popularitu si získala Toccata a fuga f moll, která vyšla tiskem již roku 1951. Právem korunuje a uzavírá nahrávku. Jiné skladby, například Capriccietto, Humoreska či Variace na vlastní témapochází z rukopisu ze soukromých sbírek. Zasvěcenější posluchači přivítají seznámení s dosud nehranými skladbami. Skvělý varhanní výkon je podpořen i několika duchovními písněmi v podání mezzosopranistky Pavly Vykopalové. Ze všech písní vyzařuje pokora a důstojnost. Textu je dobře rozumět, i přesto, že jde o nahrávku přímo z baziliky sv. Jakuba. Při poslechu jsem si docela lehce dokázala představit, že sedím v kostelní lavici a poslouchám to úžasné dění z kůru. Niterná, snad až intimní výpověď jakoby vyzařovala z celkového projevu. Cesta k poslechu této nahrávky nemusí být tak přímá a jasná, ne však „trnitá“. Myslím, že si vyžaduje zklidnění a čas k přístupu i pochopení Wiedermannových skladeb.

(Jitka Kocůrková, časopis HARMONIE, únor 2006)