… Z dalších koncertů vynikl především závěrečný Ireny Chřibkové. Sólistka při každoročním festivalovém vystoupení občas záslužně provede i skladby pro varhany a orchestr, v běžném koncertním provozu zřídka slýchané (Eben, Hanuš, Kabeláč). Tentokrát to byl Brixiho Koncert F dur spolu s orchestrem Praga sinfonietta s dirigentkou Miriam Němcovou ve svižných tempech, která podtrhla radostný charakter hudby. Vyvrcholením jejího vystoupení po krásně narejstříkované Sukově Meditaci ve varhanní verzi P. Picky a Franckově Chorálu a moll byly Variations de concert Josepha Bonneta. Ukázaly obecenstvu v kadenci pro sólový pedál před závěrem, čeho jsou schopny pouhé dvě nohy – od pasáží a dvojhlasů až ke čtyřhlasým akordům. Tato ekvilibristika byla však jen samozřejmou součástí svrchovaného uměleckého výkonu sólistky.

(Jan Hora, Harmonie, 11/2012)